Sebepoznání, sebepojetí, sebeláska, sebeúcta, sebepozorování
Napsala: Mgr. Věra Škultétyová 30. září 2014
V dnešní uspěchané době jednoduše zapomínáme na to, že se musíme starat o svoji osobnost, o své vnitřní já, udržet si své psychické a následně i fyzické zdraví. Pocit životní pohody, schopnost vyrovnat se s každodenní realitou i vnitřními pocity nás stojí více a více sil. Bojujeme se svými vnitřními obavami, snažíme se ustát komunikaci s druhými. Všudypřítomný stres nám postupně ubírá síly, nedovoluje nám naplno využívat náš bohatý vnitřní potenciál. Realita je rychlá, klade na nás vysoké nároky, informace útočí ze všech stran. Musíme se plně spoléhat sami na sebe, vyžadují se po nás správná rozhodnutí, náš výkon má být co nejefektivnější. Snažíme se stihnout hodně věcí najednou, z každé situace vytěžit maximum.
Na druhé straně jsme však velmi zranitelní, to si ovšem odmítáme připustit. Chceme být úspěšní, oceněni svým okolím, materiálně zajištění. Krizových životních situací přibývá, my se cítíme přetížení, v neustálém časovém presu, stále říkáme, že na nic nemáme čas. Druzí na nás nezřídka přenášejí své pochybnosti, obavy, potíže.
Pokud chceme maximálně využívat svůj vlastní potenciál, je nutné začít sebepoznáním. Osobní zkušenosti neustále rozvíjejí naše silné stránky, vědomě také dovedeme potlačovat ty slabé. Sebepoznání ovšem také zlepšuje naši komunikaci, své okolí pak dokážeme lépe poznat a porozumět mu.
Naše sebepojetí bývá pak v kontaktu s ostatními oslabováno či naopak posilováno. Pozitivní rozvoj osobnosti jako takové umožňuje kladné přijetí druhými. To pak nejvíce působí jako harmonizační prvek. Přijímat sebe sama takového, jaký člověk opravdu je, tomu se musíme trpělivě učit. Obecně máme tendence přeceňovat či podceňovat své schopnosti, předpoklady, možnosti. Sebepoznání v co nejširším slova smyslu nám umožní maximálně využít náš vnitřní potenciál.
Sebeúcta je neméně důležitým faktorem našeho úspěchu. Pokud se naučíme brát sami sebe takovými, jací opravdu jsme, máme nakročeno k úspěchu. Následně pak máme co zlepšovat, na čem usilovně pracovat. Ovšem to můžeme efektivně jen tehdy, když neodmítáme své reálné já a příliš se nezhlížíme ve svém ideálním já. Mezi nimi bude vždycky rozdíl a zůstává jen a jen na nás, jak velký rozdíl to bude.
Jak co nejlépe využít naše přednosti, jak se poprat se slabostmi? Zamysleme se na tím, jak vnímáme své vnitřní obavy a strachy, jak si dovedeme poradit s úzkostí. Naděje posilují náš život, ovšem rozhodně musí stát na reálném základě, nesmí být naprosto odtržené od reality. Víra v sebe sama, ve své schopnosti, dovednosti, zkušenosti by měla působit motivačně. Jinak se vnímáme, pokud jsme úspěšní, jinak prožíváme, když se nám nedaří.
Sebepoznání úzce souvisí se sebepozorováním. Můžeme být úspěšní jen tehdy, když se o úspěch pokusíme. Stanovme si tedy přiměřené cíle, ani malé, ovšem ani přehnané. Nezávislost, přesvědčení, přiměřená reakce na kritiku vlastní osoby nás posiluje a zároveň je předpokladem k dosažení úspěchu. Naše psychika je dynamická, reagujeme na určité podněty, ovšem každý z nás potřebuje mít určitý pocit autonomie a sebeúcty.
Něco je pro nás velmi důležité, s něčím se ztotožňujeme, jiné věci zase zcela ignorujeme. Důležitý je odhad našich potenciálních možností, adekvátní zvládání přiměřených úkolů, posilování sebedůvěry, pěstování pocitu spokojenosti.